Wšelake točenja 
Drjewotočer čerw
ma jenož jedyn ćěr:
toči dźěrki do drjewa,
z ranja hač do wječora.
Hač wón hudźbu rady ma?
Klawěr je z dobroh drjewiska,
spěwać wšak wón njemóě –
jeho spěw je točenje.
Tež čłowjek druhdy toči rad,
husto je to jeho špak.
Toči pak tež knotec mać,
hdyž chce tučnu wačku žrać.
A Serbja, kajka zrudoba!
Točimy sej do ćěła,
jazyk swój sej rozłamamy,
swojim hałzam zeschnyć damy.
Točić čini wjeselo,
jedna-li so wo piwo:
Tóčka pon hač do nocy
z tótku hrjeba zrudoby.
|